Německo-česká kultura paměti

 Týdenní seminář v Heiligenhofu - Část I

Rozšiřování znalostí bylo cílem vícedenního informačního semináře "Německo-česká kultura paměti", v polovině listopadu v sudetoněmeckém vzdělávacím centru Heiligenhof v lázních Bad Kissingen, vedeném ředitelem nadace Steffenem Hörtlerem. Přišli sudetští Němci a Němci a Češi se zájmem o německo-českou historii. Mnohým z nich poskytuje Heiligenhof domovskou atmosféru. Zažívají pocit bezpečí v sociálním společenství stejně smýšlejících lidí, spolu se získáváním informací a školením.

Tradice a historie Čech, Moravy a sudetského Slezska, jako společného domova Čechů a Němců, se táhla jako červená nit prezentacemi motivovaných řečníků  a seminaristů podílejících se na diskusi. Postavit most, od minulosti zatížené válkou a vyhnáním do společné budoucnosti a dát vzniknout nápadům a pomoci společným projektům a iniciativám k prospěchu obou stran, bylo smyslem a cílem semináře.

Spolkový jednatel sudetoněmeckého landsmanšaftu (SL) Christoph Lippert, uvedl ve své přednášce dnešní kulturu vzpomínání a úkoly organizace s ohledem na historický kontext i na rostoucí zájem mladých Čechů o sudetoněmecko-českou pospolitost. Historie a kultura Němců se v českých zemích prosazuje víc a víc. Také zločiny spojené s druhou světovou válkou a jejími následky by neměly být vylučovány. Je toho tolik, co sudetské Němce a Čechy spojuje, co nacionalismus nemohl rozbít. A na to je nutné navázat. To je šance pro sudetoněmeckou etnickou skupinu, zprostředkovat své základní kompetence z hlediska svých domovských tradic a historie české a německé mládeži. Lippert řekl: "Jsme také příslušný kontaktní bod pro lidi se sudetoněmeckými kořeny, kteří se o ně začínají zajímat."

Peter Becher, literární historik a ředitel Společnosti Adalberta Stiftera v Mnichově vystoupil s přednáškou o sudetoněmecké kulturní politice. Předeslal kulturní perspektivu v tom, že se řada českých spisovatelů začala intenzivně a kriticky zabývat vyhnáním. Diferencovaná analýza historie by na sudetoněmecké straně neměla „padnout pod stůl“. Pokud se očekává, že Češi obnoví svůj pohled na historii, znamená to, aby jej obnovili také sudetští Němci. Sudetští Němci by neměli mít dojem, že se nic nestalo. Ani historici, ani německá nebo evropská veřejnost, by si neměli myslet, že vyhnání bylo jako gilotina spadlá na sudetské Němce. Historické souvislosti byly dávno výzkumem zdokumentovány. "Když vidíme chvályhodné formy pomalého a těžkého zabývání se procesem vyhnání u mnoha Čechů, měli bychom my na oplátku mít ochotu, zamést před vlastním prahem", řekl Becher.

Becher pochází z dynastie, která byla vyhnána z Karlových Varů. Již řadu let bojuje za to, aby bolestivý děj vyhnání byl uznáván se všemi jeho důsledky. Jeho apel k publiku: "Nechci v žádném případě ospravedlňovat nebo bagatelizovat proces vyhnání, ale žádám myslet a reagovat na zkušenosti a utrpení na obou stranách."

Spolek Adalberta Stiftera vidí sám sebe jako mediátora sudetoněmecko-české kulturní výměny. Úkoly tohoto sdružení, založeného v roce 1947 v Mnichově vědci, umělci a spisovateli z Prahy a „sudet“,  by se daly shrnout podle Bechera do tří tematických okruhů:

- podpory sudetoněmeckých umělců a spisovatelů;

- předkládání kulturních dějin českých zemí se zvláštním přihlédnutím k podílu Němců;

- podpory německo-české kulturní výměny.

Becher informoval o četných akcích své organizace, zdůraznil mimo jiné, že po přelomu brzy začala sudetoněmecko-česká kulturní výměna, prostřednictvím akcí jak českých autorů v Sudetoněmeckém domě v Mnichově, tak také sudetoněmeckých autorů v jejich rodných městech. Výstavy a akce také sloužily jako otevírač dveří k porozumění.

Kulturní činnost sudetoněmeckých institucí v České republice je velmi cenná. Kultura ale není jen záležitostí Sdružení Adalberta Stiftera. Jako příklad řady dalších kulturních pracovníků uvedl sudetoněmeckou pečovatelku a domácí zdravotní sestru Zuzanu Fingerovou, jakož i Matthiase Dörra, spolkového jednatele Ackermann-Gemeinde.

Sudetendeutsche Zeitung, 25.11. 2016, str. 3, Hildegarda Schusterová

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf